Vytisknout

Osteodenzitometrie

Hned úvodem je třeba zdůraznit, že kriterium užívané pro diagnostiku osteoporózy je jiné, než kriterium pro zahájení léčby, která má snížit riziko zlomenin. Farmakologickou léčbu tedy mohou dostat i pacienti, kteří ještě nemají osteoporózu, ale hrozí jim zlomenina. Naopak pacienti s denzitometricky prokázanou osteoporózou ještě nemusí mít významně zvýšené riziko zlomenin, a pokud úbytek kostní hmoty nepokračuje, léky u nich významné snížení rizika zlomenin nenavodí.

 Množství kostního minerálu se označuje zkratkou BMD (z anglického Bone Mineral Density). Z výsledků měření páteře a kyčle u mladých žen a mužů známe průměrnou hodnotu BMD a rozptyl hodnot BMD (resp. směrodatnou odchylku, vypovídající o statistické variabilitě BMD), které jsou normální u mladých zdravých lidí. Tato směrodatná odchylka se také označuje jako T-skóre a jedno T-skóre odpovídá zhruba 10% kostní hmoty v měřeném místě skeletu. Protože BMD lze snadno a přesně změřit, doporučila Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovovat diagnózu osteoporózy, pokud BMD klesne o více než o 2,5 směrodatné odchylky, známé u mladých osob stejného pohlaví. Lékař tak získá představu, kolik kostní hmoty pacient ztratil od doby, kdy mu bylo 30 let. Hodnota BMD -2,5 T skóre nebo nižší se zjišťuje u zhruba třetiny žen po přechodu a obdobné procento žen utrpí v tomto věku zlomeniny. Měření BMD je tedy (zatím jediným) objektivním a kvantitivním vyjádřením rizika zlomeniny. Později si ale ještě řekneme, že riziko zlomenin závisí také na dalších faktorech, zejména na věku. Řekneme si také, že hodnota T-skóre -2,5 znamená v sedmdesáti nebo osmdesáti letech několikanásobně vyšší riziko zlomeniny než v padesáti letech. Lékař proto nerozhoduje o léčbě jen podle výsledku osteodenzitometrického vyšetření, ale podle individuálního stupně rizika zlomeniny daného pacienta. Množství kostního minerálu se má měřit v prvních čtyřech obratlích bederní páteře a v horním úseku kyčelní kosti (celkový proximální femur a krček femuru). K měření se má užít dvouenergiová kostní denzitometrie (zkráceně DXA). Výjimečně se pomocí DXA měří BMD v dolním úseku předloktí. Tato informace je důležitá, protože výsledky měření na jiných přístrojích (např. ultrazvukem nebo kvantitativní výpočetní tomografií) nelze pro stanovení diagnózy podle kriterií Světové zdravotnické organizace použít. 

Z názvu doporučené metody měření kostního minerálu (DXA) vyplývá, že zdrojem záření je rentgenová lampa. Ze spektra lampy se pro vyšetřování používají jen dvě energie záření. Jedna z nich je pohlcována převážně měkkými tkáněmi a druhou přednostně zachycuje kost. Rozborem prošlého záření lze přesně vypočítat množství kostního minerálu, i když je kost obklopena měkkými tkáněmi. Pokud se měření opakuje po vhodné době, lze zjistit, zda a kolik kostní hmoty ubylo nebo přibylo. Opakovat vyšetření má obvykle smysl až po 1-2 letech. Až po této době lze při aktivním onemocnění (nebo při jeho účinné léčbě) očekávat, že se výsledek měření změní o více než 3%. To je totiž obvyklá nepřesnost samotného měření minerálu v bederní páteři. Pokud by byla změna při opakovaném měření menší, lze pouze říci, že se nález průkazně nezměnil. Samotné měření trvá necelou minutu. Z hlediska radiační zátěže jde o vyšetření velmi bezpečné, protože expozice radiačnímu záření při vyšetření je jen poloviční v porovnání s expozicí při běžném životě za jeden den. Průběh vyšetření je znázorněn na obr. 5.

Pamatujte:

Osteodenzitometrického vyšetření se nemusíte bát, neohrožuje Vás ionizujícím zářením, je rychlé a výsledek je potřebný pro hodnocení rizika zlomeniny.

 

O čem vypovídá výsledek osteodenzitometrického vyšetření?

Stručně řečeno, podle výsledku osteodenzitometrického vyšetření lze odhadnout množství již ztracené kostní hmoty.

O denzitometricky vyjádřenou osteoporózu se jedná, pokud chybí více než zhruba čtvrtina kostní hmoty (resp. pokud je množství kostního minerálu v bederní páteři nebo v kyčli o více než 2,5 směrodatné odchylky pod průměrem u zdravých osob stejného pohlaví, starých 25-29 let). Při již prodělané zlomenině se mluví o těžké osteoporóze. Osteoporóza (i bez zlomenin) je považována za nemoc a její léčba je hrazena zdravotní pojišťovnou.

Dále je třeba vysvětlit pojem osteopenie. I když prakticky všichni lidé mají kolem 30. roku svého věku kostní hmotu normální, logicky polovina z nich má hodnoty BMD nad průměrem a polovina pod průměrem. Z těch, kdo mají podprůměrné hodnoty BMD, jen 15% má BMD pod 1 T-skóre, tedy o více než 10%pod normálním průměrem. Právě v tomto případě mluvíme o osteopenii.  Znamená to, že nižší množství kostní hmoty bylo geneticky předurčeno, nebo že v dospívání nebylo využito všech možností k získání geneticky předurčeného maxima kostní hmoty, anebo že v dospělosti ubyla nebo ubývá kostní hmota při onemocnění, které zhoršuje stav skeletu (zvýšená funkce štítné žlázy, onemocnění zažívacího ústrojí, chronická zánětlivá onemocnění a podobně). Pokud máme zjištěnu osteopenii, měli bychom na stav kostí pomýšlet už od 30. roku života, kdy kostní hmota začíná fyziologicky pozvolna ubývat, a měli bychom dodržovat základní doporučení k prevenci osteoporózy. U žen před přechodem a u mužů ve věku do 60 let obvykle postačuje vyloučit jiné závažné onemocnění, upravit životní styl a stav kostí zkontrolovat po 2-3 letech. Ženy, které mají osteopenii už před přechodem, jsou ohroženy osteoporózou dříve, než ženy s normálním výsledkem osteodenzitometrického vyšetření. Pokud se u nich po přechodu prokáže zrychlený úbytek kostní hmoty, je vhodné přednostně zvažovat vhodnost alespoň několikaleté hormonální substituční léčby.

Ve věku mezi 55 – 65 lety se osteopenie zjišťuje u 4 z 10 žen, je tedy velmi častá. U mužů je to zcela obdobné ve věku mezi 60 – 70 lety. V tomto období života přibývá dalších příčin zrychleného úbytku kostní hmoty, a tím i důvodů pro zhoršování kvality kosti. Riziko zlomenin proto není vyloučeno ani u osob s osteopenií, a to ani, když pravidelně cvičí, mají v potravě dostatek vápníku a nemají žádné nápadné příznaky. Protože osteopenii lze prokázat už v raném stádiu, je možné s prevencí začít včas a předejít tak vlastnímu onemocnění.

Pokud se při osteodenzitometrickém vyšetření zjistí osteopenie nebo osteoporóza, je nezbytné zjistit, jak rychle ubývá kostní hmoty a jakou to má příčinu. Lékař totiž hodnotí riziko zlomenin v příštích 5-10 letech a měl by léčit příčinu onemocnění. K tomu je nutné provést některá doplňující vyšetření (laboratorně vyšetřit krev a moč, ověřit deformity obratlů, případně udělat endokrinologické vyšetření, ověřit vstřebávání vápníku ve střevě a v odůvodněných situacích provést také genetické vyšetření). Teprve pak vám lékař může doporučit vhodná opatření proti osteoporóze nebo rozhodnout o léčbě jiné choroby, vyvolávající úbytek kostní hmoty. Rozhodně neberte žádné léky dříve, než se ověří příčina, stupeň a aktivita úbytku vaší kostní hmoty a riziko zlomenin v budoucnosti. Má to dva důvody. Jakákoli léčba musí probíhat řadu let a je proto velmi důležité, aby se od začátku podávaly správné léky. Kromě toho je možné, že netrpíte osteoporózou, a že budete potřebovat úplně jinou léčbu.

Pamatujte:

Osteoporóza se kostní denzitometrií diagnostikuje až když se podrobným klinickým a laboratorním vyšetřením vyloučí jiné příčiny úbytku kostní hmoty. Osteopenie se na rozdíl od osteoporózy nepovažuje za nemoc.

 

Copyright 2011 Jak se diagnostikuje.
Templates Joomla 1.7 by Wordpress themes free