Vytisknout

Pokud Vám lékař při vyšetření zjistí osteoporózu, jistě je důležité vědět, co je nebo bylo u vás příčinou tohoto onemocnění. Pokud není známa příčina úbytku kostní hmoty, nemá být zahajována ani léčba.

Především je ale třeba uvést, proč jsou kosti u většiny lidí zdravé. Aby kost plnila své fyziologické funkce, musí celý život zůstávat nejenom tvrdá, ale také elastická, a nemají se v ní nadměrně hromadit mikropoškození. Kost je proto metabolicky mimořádně aktivní tkání, která dokáže opravovat (hojit) svá drobná i závažná poškození, aniž by docházelo k zánětu. V průběhu života se tedy kostní hmota neustále přestavuje - odbourává se a znovu tvoří. Týká se to jak kortikální kosti, která tvoří čtyři pětiny veškeré kostní hmoty (jsou to zejména rourovité kosti končetin), tak trámčité hmoty. Trámčitá kost je v dutinách vytvářených kortikální kostí (především v obratlích), které zpevňuje a odlehčuje (obr. 1). U zdravého dospělého člověka se trámčitá kostní hmota obnoví jednou za 3-4 roky. Kortikální kost se obnovuje několikrát za život. Obnovou kostní hmoty se zajišťuje náhrada poškozených úseků kosti zdravou kostní hmotou a trvalá pružnost a pevnost kostí.

U rostoucích dětí a v období dospívání novotvorba kostní hmoty převažuje nad jejím odbouráváním a kosti kostní hmoty přibývá a kost roste. V dalším období života se až do 30 let ustavuje rovnováha mezi novotvorbou a resorpcí kostí. Kost už neroste, ale udržuje svou geometrii a kvalitu.

Průběžná rovnovážná obnova kvality kosti trvá, pokud se neporuší hormonální stav organismu, výživa a fyzická aktivita. Pokud k takové poruše dojde, mění se tím významně životnost a metabolické funkce kostních buněk. Proto se osteoporóza označuje jako metabolické onemocnění skeletu.

Od 30. roku věku už kostní hmoty postupně ubývá. Vliv stárnutí na riziko zlomenin se pochopitelně projeví více u lidí, kterým se méně kostní hmoty vytvořilo v dospívání anebo kostní hmotu ztratili do 50 let věku v důsledku jiného onemocnění, inaktivity nebo nevhodné výživy (měli již v 50 letech věku osteopenii). Platí však, že i u zdravého člověka s věkem klesá schopnost kostních buněk (osteoblastů) vytvářet novou kostní hmotu a tak nahrazovat ztracenou kost a hojit různá mikropoškození. Každá další generace osteoblastů žije kratší dobu, než generace předchozí. Osteoblasty vznikají ze stejné kmenové buňky, jako kožní, anebo svalové buňky. S věkem se ostatně zhoršuje také tvorba kožního vaziva (kůže vrásčití) a ubývá svalové hmoty. Pokud v důsledku stárnutí klesne množství kostního minerálu na hodnoty ≤ -2,5 T-skóre, označuje se to jako involuční osteoporóza (osteoporóza v důsledku stárnutí).

S věkem se riziko zlomenin pozvolna zvyšuje u každého člověka v jiném stupni. Ostatně i aktivita osteoblastů je u každého člověka jiná. Na obr. 2 vlevo je vidět, že někteří mladí i starší jedinci mají novotvorbu kosti velmi dobrou, jiní mají novotvorbu nižší. To závisí na rodinné dispozici, resp. na fyziologické variabilitě genů, které zajišťují funkci osteoblastů (obr. 3), resp. mechanickou sílu kosti.

Obr. 2. Vlevo: závislost mezi věkem a množstvím kostní hmoty, která se nově vytváří a nahrazuje ztracenou kost. Každým bodem je vyjádřeno množství novotvořené kosti u jedné vyšetřené ženy. Vpravo: závislost mezi věkem a množstvím mikropoškození v kosti zdravých mužů a žen.

 

Obr. 3. Vztah mezi geny, které ovlivňují novotvorbu kostní hmoty, a množstvím kostní hmoty.

Přes značnou variabilitu genetické informace zůstává v běžné populaci mechanická síla kostí dostatečná až do vysokého věku a riziko zlomenin není významně vyšší ani u osmdesátiletých lidí s osteodenzitometricky zjištěnou involuční osteoporózou (s hodnotou BMD -2,5 T skóre) (obr. 4). To však platí, jen pokud nejsou přítomny další klinické faktory rizika zlomenin, například chronické zánětlivé onemocnění (revmatoidní artritida) nebo užívání glukokortikoidů. Pak je výraznější nerovnováha mezi rychlostí odbourávání kosti a rychlostí obnovování kosti. Riziko zlomenin se pak zvyšuje i u lidí, kteří mají normální osteoresorpci. Logicky se pak lékař snaží odstranit příčinu útlumu novotvorby kosti. Ve zdůvodněných situacích lze také užít léky, které navodí tvorbu nové zdravé kostní hmoty.

Obr. 4. Pravděpodobnost prodělat v dalších 10 letech nízkotraumatickou zlomeninu u zdravých žen s BMD v krčku femuru -2,5 T-skóre (šedá křivka) a u žen, které jsou pro revmatoidní artritidu léčeny prednisonem v denní dávce 5 mg (žlutá křivka). Přerušovanou čarou je uvedena obvykle uváděná dolní hranice rizika některé z hlavních osteoporotických zlomenin. 

Opatření při nedostatečné novotvorbě kostní hmoty                                                       

Mezi dalšími příčinami poklesu funkce osteoblastů s věkem se uvádějí poruchy způsobené rychlejším stárnutím při nevhodném stylu života. Opatření, která zpomalují stárnutí, by se tedy měla uplatnit i v prevenci osteoporózy. V podstatě jde o opatření, která zlepšují odstraňování některých látek, které vznikají v těle při tvorbě energie a při okysličování. Živiny se při tvorbě energie okysličují a výsledkem je nejenom energie, ale také vedlejší produkty - volné radikály. Tomuto procesu se také říká "oxidační stres". Volné radikály obsahují v molekule jeden nebo více volných elektronů a mohou poškozovat různé buňky. Nadbytku volných radikálů je organismus vystaven při jejich nadměrné tvorbě nejen působením kyslíku, ale také při kouření, vlivem výfukových plynů, ozónu, chemikálií v potravinách, ve vodě a ve vzduchu, nebo působením ultrafialového záření. Kouření je dokonce jedním ze  závažných rizikových faktorů osteoporózy a zlomenin, dokumentovaným i epidemiologicky. Jinou příčinou hromadění volných radikálů je jejich nedostatečné odstraňování z těla. To vše může přispívat ke vzniku řady onemocnění, jako jsou ateroskleróza, některá nádorová onemocnění, artróza, záněty, poškození plodu, šedý oční zákal, poškození svalů nebo právě osteoporóza. Proti volným radikálům lze bojovat antioxidanty, jejichž podrobný popis je nad rámec našeho tématu (např. kyselina alfa-lipoová, melatonin, vitamin C, beta-karoten, vitamin E, zinek, selen, flavonoidy, anthokyany, ginkgonoidy, koenzym Q10, N-acetyl-cystein).

Aktivitu osteoblastů a rychlost novotvorby kostní hmoty významně ovlivňuje fyzická aktivita (osteoporóza z imobilizace).

Ještě výrazněji než při postupně se zvyšujícím věku je životnost osteoblastů zkrácena při užívání glukokortikoidů, které zhoršují mechanickou sílu kosti daleko více, než může být vysvětleno pouhým snížením množství kostní hmoty. Osteoporóza vyvolaná glukokortikoidy je nejčastější formou tzv. sekundární osteoporózy, zejm. při respiračních onemocněních (40%), zánětlivých onemocněních střev nebo revmatoidní artritidě. Glukokortikoidy (prednison, medrol) užívá v České republice 0,9% celé populace, ve věku nad 70 let 2,5-5,2% osob. Tímto typem osteoporózy je ohrožena až polovina pacientů, kteří jsou léčeni glukokortikoidy déle než půl roku v denní dávce 5 mg denně nebo více. Dlouhodobě nedostatečná novotvorba a obnova kostní hmoty vede ke zhoršení elasticity kosti, ke hromadění mikrotrhlin v kostní hmotě, ke ztenčování kostních trámců a k jejich zvýšené lomivosti. Riziko osteoporotických zlomenin je u pacientů užívajících glukokortikoidy dvojnásobné až čtyřnásobné v porovnání se stejně starými lidmi, kteří tyto léky neberou (obr. 4).

Osteoporóza při nadměrném odbourávání kostní hmoty

V kterémkoli věku však může být úbytek kostní hmoty zrychlen proto, že je zvýšená činnost buněk odbourávajících kost. Nazývají se osteoklasty. Tyto buňky jsou naprosto nezbytné k odstranění přestárlých nebo poškozených mikroskopických úseků kosti. Osteoklasty fungují správně, pokud jejich aktivita odpovídá schopnosti osteoblastů plně nahrazovat odstraněnou kostní hmotu. Rovnováha funkce obou zmíněných buněk se u mužů i u žen udržuje při dostatečné produkci hormonu estrogenu. Estrogen tedy chrání kost před nadměrným úbytkem. Při jeho nedostatku se zrychlí úbytek kostní hmoty, a to u žen může mít za následek až tzv. postmenopauzální osteoporózu, která se zjišťuje po přechodu u každé třetí ženy. Odbourávání kosti osteoklasty je zrychlené také při nadměrné funkci štítné žlázy nebo příštítných tělísek, při léčbě heparinem anebo u kuřáků. Velmi častá a významná je osteoporóza při chronických zánětlivých onemocněních pohybového aparátu (např. při revmatoidní artritidě) anebo střev. Největší podíl na zrychleném úbytku kostní hmoty, zejména po šedesátém roce věku u žen i u mužů, však má  dlouhotrvající nedostatek vápníku a vitaminu D, způsobený různými příčinami (např. nedostatkem vápníku v potravě, nedostatečnou tvorbou aktivního vitaminu D, některými léky, onemocněním zažívacího ústrojí, onemocněním ledvin). Zhruba u třetiny osob, které mají nedostatek vitaminu D, se významně zvyšuje sekrece hormonu příštítných tělísek (parathormonu). Pokud se tato příčina rozpozná a odstraní, lze rozvoji osteoporózy při sekundární hyperparathyreóze zabránit. Ve většině uvedených situací lze dalšímu rozvoji osteoporózy zabránit odstraněním vyvolávající příčiny. Pokud to není možné, osvědčují se léky, které zpomalí úbytek kostní hmoty a upraví ho k normálním hodnotám.

Pamatujte:

Osteoporóza je výsledkem nerovnováhy mezi odbouráváním a novým tvořením kosti.Osteoporóza může mít velmi rozdílné příčiny. Pokud se je podaří zjistit, lze užít správný léčebný postup, který odstraní důvod úbytku kostní hmoty a zhoršování kvality kosti.

Copyright 2011 Jaké jsou příčiny osteoporózy.
Templates Joomla 1.7 by Wordpress themes free